Skvelý článok je mierne dlhý, tak som si vycucol pár perál.
„Hříšníci“ budou vyhledáváni především soukromými subjekty, konkrétně velkými držiteli autorských práv a kolektivními správci.
Klíčovým údajem, o který se bude oznámení opírat, je IP adresa, skrze kterou má docházet k nepravostem.
Následne budú udaný novozriadenému štátnemu úradu
…A právě tohoto zákazníka pak HADOPI, skrze příslušného providera, začne popotahovat – až s možností nechat ho úplně odpojit od Internetu.
…fakticky netrestá za samotné porušování autorských práv, ale za nedostatečně zabezpečené připojení, které umožnilo porušování autorských práv.
…úřad HADOPI není soudem – a tak nemůže nijak rozhodovat ani o dalším osudu kontraktu (smlouvy) mezi poskytovatelem připojení a jeho zákazníkem.
…možnost „vyvinit se“ z jeho dopadů: vlastníkům internetových přípojek nabízí beztrestnost za to, že vládu nad svou přípojkou svěří do rukou nového úřadu HADOPI.
Nemám rád analógie, ale jednu si neodpustím: Viete si predstaviť, že spolok záhradkárov prikáže lízingovej firme zabaviť vám auto, lebo pravidelne parkujete na trávniku pred ich sídlom a lízingovka musí poslúchnuť, lebo inak by spolok záhradkárov, tentokrát už prostredníctvom súdu, udelil lízingovke pokutu?
Ja viem, že domobrana, barikády a branie spravodlivosti do vlastných rúk sú vo Francúzsku už stáročia ako doma. Ale prečo by mala práve takto vyzerať európska občianska spoločnosť a európsky legislatívny priestor?
Uz vidim tie pretiahnute tvare…
„HADOPI? A do pi!“
🙂