Prahou síce netečie Styx (a ani Acherón, kde vraj  mytologicky v skutočnosti Cháron ladne kĺzal po hladine, pospevujúc si radostný chorál o obkľúčených stonoch), ale Vltava, no to pražským radným nebráni, aby pustili trochu mincí a zadotovali  na Vltave prievozníkov. K doterajším trom, pribudli ďalšie dve linky, ktoré sú súčasťou Pražskej integrovanej dopravy.

• P1 Sedlec – Zámky: zajišťuje celoročně spojení Sedlce a Zámků na severním okraji Prahy,
• P2 V Podbabě – Podhoří: spojuje celoročně vltavské břehy mezi vyústěním Šáreckého údolí a Podhořím,
• P3 Lihovar – Dvorce-Žluté lázně: v sezónním provozu (od dubna do října) nabízí spojení oblasti Podolí a Zlíchova, a to včetně návaznosti na pozemní dopravu v zastávkách Lihovar a Dvorce (především l. 118 a 124 ke stanici metra Budějovická).
• Linka P4 zajistí spojení obou vltavských břehů a všech centrálních ostrovů
• Lodní linka P5 představuje prodloužení linky P4 a propojí do systému i oblast nad Šítkovským jezem včetně obtížně dostupného ostrova Císařská louka.

Na všech uvedených přívozech platí Tarif PID (normály prestupný lístok na MHD, pozn. autor), ale není možné zde využít SMS jízdenku. Jízdní kolo je přepravováno zdarma. Zdrojom informácii je veľmi pekný web Pražské přívozy.

Onehdá pradávno som počul o tom, ako sa dá elegantne cestovať po Prahe vlakom. Ale keď si dobre naplánujete cestu, tak sa môžete odviesť z Florenca na Petřín ešte bizarnejšou zmeskou dopravných prostriedkov: Metrom, loďou a lanovkou a to celé v Prahe.  Myslím, že by sme to mali pri najbližšej príležitosti vyskúšať.

Apropó, Vltava: Raz ma viezol cez Bratislavu jeden Pražák a keď sme prechádzali po moste Lafranconi do Petržalky, tak som s pýchou na našu krásavicu humorne  poznamenal: Toto je rieka, nie ako ten potok v Prahe. Nuž, skoro ma vykydol do Dunaja, vlastenec jeden.

Apropó lístky na autobus: To si takto sedím tak okolo roku 2004 (plus mímus dvěstě let) na sútoku Otavy a Vltavy pod Zvíkovským hradom (ktorý sa, ako obvykle v Čechách, dobíja z kopca) a pozerám, ako ľudia nastupujú do lode. A zrazu sa ozve nezameniteľný strojček na výdaj lístkov v autobuse zo 60-70-80 rokov: Bzzz-d! Bzzz-d!.  Lepšie som sa prizrel a mal ho tam. V tom zamastenom, na tom právnom mieste rokmi ošúchanom, koženom obale. „Jeden celý a jeden polovičný: Bzzz-d-šťuk-bzzz-d!“ Ťažké retro to bolo.

Share on Facebook

Tweet

Follow us