Mám to vyskúšané, takže dnešnú piatkovú radu vám nedávam len ako jalovú floskulu.
Inšpirovala ma diskusia okolo článku o zavedení RFID čipov do maloobchodu. A tiež už dlhšiu dobu sledujem, ako jedna moja f-priateľka opisuje pohodlie nakupovania so zákazníckym skenerom.
Komfort a pohodlnosť je spojená s dôverou. Na oboch stranách. Uráža ma, keď musím prechádzať cez všelijaké skenovacie brány pri vstupoch do budov, či na hokej. Uráža ma, keď ochranka v hypermarkete po mne škaredo pokukuje. Uráža ma to z jedného obyčajného dôvodu: Apriori si o mne myslia, že som gauner.
Moja kresťanská výchova dostáva poriadne zabrať pri premáhaní, aby som si to isté nemyslel o nich.
Nie, slová o tom, že všetky tieto opatrenia chránia mňa pred gaunermi neberiem. Ak by to bola pravda, tak ja prejdem bez zdržania a oblapkávania, a tých gaunerov tam nepustia. Ale to nie, toľkú námahu si nik nedá, aby si to o mne zistil.
Naopak, je mi veľmi sympatické, keď vidím vkladanú dôveru do mňa. To sa človek poľahky aj usmeje, poľahky odpustí nie len malú nedokonalosť. Tak, tak, slušnosť a dôvera sa vracia.
Už se snažte jednou myslet jako normální nakupující, a ne jako nějaký zloděj, který myslí jenom na to, jak oblafnout kde koho. Společnost má fungovat v zájmu slušných lidí, a tací, kteří hledají cestičky jak všechno oblafnout, tak takových se musí společnost nějak spoluzbavit. Používejte mozek a klidně nakupujte. Nemyslete na to, že byste mohl něco z toho trhnout. Je to obyčejný byznys. Já to udělám a Ty to prodáš. Anebo obráceně. Hold, v kapitalismu se dají tyto věci řešit daleko snáze, než tam, kde se myslí jenom na podvody a zlodějny.
Diskuse: Němci testují nákupní košík, který si sám sečte zboží – iDNES.cz
Tak, a teraz, s takouto ústretovou náladou prebehnite diskusiu. Tie reči tam o tom, ako sa to bude celé odrbávať, sú pekne smiešne, že?
