Takže je to fikcia, ale chcú, aby som uveril, že je to literatúra faktu. Prianie bolo otcom myšlienky a marketing matkou textu na prebale. Takže je to dieťa podivného registrovaného partnerstva.
Na konci knihy sa píše:
Tato fikce se opírá o skutečné události a uvádí na scénu osobnosti, které vystupují pod svými skutečnými jmény. Některé jejich slova jsou smyšlená, jiná odpovídají způsobu, jakým se vyjadřovaly v knihách nebo článcích.
A na zadnej strane prebalu:
Vypravěčem je muž, který stál po Hooverově boku téměř po celou dobu a byl jeho důvěrníkem. Dovoluje tak nahlédnout do zkulisí dosud ne zcela vyjasněných událostí i do Hooverova soukromí, kam se dostal za jeho života jen málokdo.
Je to barvitý, místy až napínavý a rouhodně neotřelý pohled na nedávné dějiny největší světové mocnosti, takže čtenář jen těžko uvěří, že se jedná o fikci.
O knihách sa poväčšine píše po ich prečítaní, ale tentokrát som to urobil naopak. Chápete prečo? Ako v tom vtipe o Gorbačovovovovom fľaku: A tú vodku! A tú vodku! A tú vodku! Je to fikcia! Je to fikcia! Je to fikcia! Je to fikcia!
