Zamneď: Žiadate, aby ten, čo to platí, odišiel preč a prestal vám prispievať

Platíte dane na Slovensku podľa pravidiel, ktoré stvorili vami osobne zvolení vaši osobní zástupcovia?

15:42 Patrik Tkáč, podpredseda predstavenstva J&T Finance Group, reagoval na Facebooku na poslanca Beblavého, ktorý upozornil, že J&T Banka poskytla cyperským firmám priveľa úverov: “Takže: 95 percent vlastníkov cyperských firiem, ktoré financujeme, sú české a slovenské fyzické osoby. Tie firmy nemajú účty na Cypre, ale u nás. Podľa platnej legislatívy každý Slovák a Čech, ktorý očakáva kapitálový zisk vyšší ako 200-tisíc eur a neinvestuje prostredníctvom štruktúry podobnej Cypru, tak okráda vlastnú rodinu!”

Zdroj:  Patrik Tkáč, podpredseda predstavenstva J&T Finance Group, reagoval na Facebooku… – Denník N.

Len debilko si zvolí takých zástupcov, ktorí čo vytvoria, potom sám musí obchádzať.

Nie, neexistuje žiadne ONI. Sme len MY. My sami si tvoríme tento svoj vlastný štát. Len skutočne nesvojprávny človek si zvolí také vedenie, ktoré potom pre neho vytvára také podmienky na život, ktoré musí obchádzať vývozom svojho života za hranice.

Máte pocit, že vás sa to netýka? Že vo vašom záujme je podojiť maximálne tých ostatných, tých všetkých okrem vás? 

Ani cent na sociálne dávky, ani cent na vaše zdravotné ošetrenie nevznikol v čistom vzduchoprázdne. Všetky peniaze na sociálne dávky a všetky peniaze na zdravotný systém, na lieky na vyšetrenia na terapie, všetky peniaze na toto potrebné sa vyberajú od firiem a od každého jedného človeka v tomto štáte. Len a len v tomto štáte.

A vy si zvolíte takých svojich zástupcov, ktorí vytvoria také podmienky, že je absolútne nevyhnutné vyviesť finančné toky za hranice. Na Cyprus ideálne, ako radí skutočne úspešný podnikateľ.

Žiadate, aby ten, čo to platí, aby odišiel preč a prestal platiť.

Ja viem, je to začarovaný kruh. Závidíte šikovným, úspešným bohatým, najradšej by ste im všetko znárodnili, zdanili, vzali. Na druhej strane ich potrebujete a čím sa im bude viac dari, tým budú viac a viac prispievať na vaše sociálne dávky, vaše dôchodky, vaše vlaky zadarmo. To nepochopíte.

Máte na to cca 200 dní, aby ste pouvažovali nad sebou. Som z vás zhnusený.

Viete, mne je to jedno. Raz som sa ekonomicky presídlil, využil som právo usadiť sa kdekoľvek v EU. Prišli sme s dvomi taškami a minule pred 5 rokmi, keď som sa sťahoval po 6 rokoch v jednom nájme do iného, musel som sa s kombíkom otočiť 6x. Myslíte, že to neurobím znovu? Už to mám natrénované a 500 km, je pre mňa „tuto kúsok“. Moje decká vedia, že sú doma v celej EU.

Minule mi ponúkali 3500€ za schopnosti a vedomosti absolventa farmácie kdekoľvek si vyberiem v Nemecku. Chýbajúci B1 certifikát z nemčiny – to do roka dám. Za ten čas vezmem slabo platenú (niečo cez 1000€) rovnakú prácu v ČR.  Mám 8 hodín a padla. Žiadne starosti so zháňaním nových kontraktov a handrkovanie sa o eurá.

Myslíte, že to neurobím znovu? Myslíte, že to robia len klienti J&T?  Viete, keď sarkasticky píšem v komentároch vetu: „Fakt sa tu s vami dobre žije.“, mám na mysli presne to, že ide o ten posledných impulz, kedy sa človek na všetko a všetkých vykašle a ide si len a len za svojim vlastným egositickým cieľom.

Toto je nedeľné zamyslenie, tak sa zamyslite. Vaši zástupcovia spôsobili, že už odchádzame. Mohol som sa aj rozdrapiť a nepočúvali ste ma.

Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1000 korun. Pánové se dohodli na tom, ze se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun, sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.

Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánu platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, ze chodí na oběd. Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100 % úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33 %. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28 %. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25 %. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22 %. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16 %. Každý z těch šesti na tom bude lépe než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.

Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. “Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?”, křičel šestý pán, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: “A tenhleten dostane hned 100!” “To je pravda!”, křičel pátý pán, “Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!”. “Opravdu!”, přidal se sedmý, “takže jemu stovku a mně jen dvacku?!”. Rozkřičeli se i první čtyři pánové: “A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!” A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.

Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.

Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací.

Nejde o to, že by podnikatelia vyvážali zisky. Ide o inú pointu toho príbehu. Solidarita nikdy nie je o spravodlivosti. Je to o hrdosti na to, že ju konáme. A veľkosť solidarity je priamoúmerná škrípaniu zubov. Na nízku solidaritu sme hrdí, na vysokú… Tá, ako nám hovorí príbeh, vlastne nikdy nenastane.

Vaši zástupcovia spôsobili, že už odchádzame. Mohol som sa aj rozdrapiť a nepočúvali ste ma. Vždy odchádzajú tí z kraja gaussovek krivky. A vy, čo ste ten stred a chcete viac a viac si tu ostaňte. Kto ale za vás ten obed zaplatí?

A čo sa, kua,  vlastne starám!