Jednou s kontroverznejších súvislostí, ktoré sú na zavedenie dátových schránok v Čechách navesené, je zmena vo fikcii doručenia. Pre firmy to má kvázifatálne dôsledky a pre súkromné osoby… No ako inak, vlastne nikto nevie.
Otázkou je, zda nešťastné, bohužel však zcela výslovně formulované ustanovení § 18a odst. 2 věta 2 ZDS o potřebě odeslání potvrzující datové zprávy, lze skutečně překlenout naznačeným výkladem i proti vůli adresáta, nebo je tento lapsus legis nahraditelný jako soukromoprávní, dispozitivní norma pouze oboustrannou dohodou stran. O druhé možnosti snad bude pochybovat málokdo, vždyť jinak bychom došli k závěrům tak absurdním, že by zákon bránil považovat za doručené soukromé písemnosti inter partes i v případech, kdy by s nimi strany – sice bez řádného potvrzení – ale bez jakéhokoli sporu jako s doručenými oboustranně nakládaly. Nejde přitom o problém akademický, neboť jde o perfekci, tj. podmínku platnosti právních úkonů a smluv. Nesmyslnost ustanovení § 18a odst. 2 věta 2 ZDS, ocitající se zcela mimo podstatu hmotněprávního doručení v soukromé sféře, zde bohužel vyplývá v plné nahotě.
JINÉ PRÁVO: F. Korbel: Lze doručovat fikcí do datové schránky mezi soukromými osobami?
Zastávam názor, že problém nie je v právnikoch, ale v ľuďoch, ktorí nie sú schopní sami formulovať svoje potreby a volajú si na to právnikov. A tí len robia svoju prácu, ktorej súčasťou je aj snaha o to, aby tej práce bol stále dostatok. Kým im to nezarazíme bude to tak na večné časy, pretože legislatíva vykazuje známky skutočného perpetum mobile. Akurát to slovo mobile je skôr na smiech ako na pochyb.
