Michal popísal niekoľko chýb, ktorých sme sa dopustili. On to popísal a ja s ním súhlasím.
Niektoré som neurobil (to s DPH), niektoré sú už našťastie za mnou (to o životospráve). Teda väčšina je po tých piatich rokoch už za mnou. Nie že by som ich už nerobil, ale hovorím im vlastnosti.
Chyba byla dlouho sledovat všechen ten šum: výdajové paušály se rušit budou/nebudou, ODS zavede tohle, ČSSD připraví živnostníky o toto. Teď tomu říkám „toxické informace“ a snažím se nepouštět si je do hlavy.
Trvalo mi dvě promarněná léta, než jsem zjistil, že zhruba od půlky června do začátku září je lepší zvolnit, nabrat si jen minimum práce, flákat se. Jednak produktivita ve třicetistupňovém horku výrazně klesá, pak je taky nutné dobít baterky, získat od díla odstup, „načerpat inspiraci“. Někteří přátelé pracující v „normálních zaměstnáních“ tak tomu říkají oni mi to dost nepřejícně závidí a nějak jsem ztratil energii i důvod vysvětlovat jim, že v celoročním součtu díky tomu odvedu o to víc práce =vydělám víc peněz, =odvedu víc „do systému“, blablabla.
A vůbec: na začátku mě nenapadlo, jak důležité je cestovat aspoň vyjet vlakem za město, chodit teď na jaře mám průměr sedm kilometrů denně, udržovat se fit, zdravě a pestře jíst, spát aspoň osm hodin s minimem výjimek, prostě dbát na fyzickou kondici a duševní hygienu.
Tři roky na volné noze: co bych dnes udělal jinak – Kašpárek.
Áno, najdôležitejšie je si uvedomiť vlastné vlastnosti. Človek robí na seba preto, že mu to práve tak, ako to robí vyhovuje.
A ohromne ma pobavilo to o …“chodí do kanclu od devíti do pěti „aby tam vydělali peníze“ – a hledají cesty, jak lehce či těžce ochcat zaměstnavatele i zákazníky. “ Tak o tom to si naozaj už nedokážem s nikým potárať.
