Zúfalé české slovo, však? V slovenčine to znamená diakritické znamienka. Má ich na svedomí Ján Hus a ako niektorí počítačoví odborníci hovoria: Upálili ho neskoro.
Ako to presne s tými mäkčeňmi a dĺžňami (ach, aké signifikantné slová) skutočne bolo, píše Jana Pleskalová v článku Jan Hus a nabodeníčka:
Je obecně rozšířeno, že Jan Hus je autorem originální pravopisné reformy, kterou navrhl ve svém latinsky psaném traktátu De orthographia Bohemica. Základem tohoto pojednání je myšlenka opuštění spřežkového pravopisu a jeho nahrazení grafickou soustavou, v níž se hlásky latině cizí označují pomocí diakritik kladených nad znaky pro hlásky příbuzné (výslovností blízké). K zachycení měkkých konsonantů a tvrdého l se nad příslušné písmeno klade tečka (tzv. nabodeníčko krátké, punctus rotundus) – ż,s,c,r,d,t,n,l, k označení dlouhých vokálů čárka (tzv. nabodeníčko dlúhé, virgula) – á,é,í,ó,ú,ý. Tento výklad se v menších obměnách traduje téměř ve všech dílech 2. poloviny 20. století, jež se nějakým způsobem dotýkají vývoje českého pravopisu (např. Havránek, 1936, s. 38; Cuřín, 1974, s. 109; Křístek, 1978, s. 697-698; Šlosar-Večerka, 1982, s. 68). Pro zajímavost ještě dodejme, že uvedené poučení o Husovi a diakritickém pravopisu patří k nemnoha pevně zafixovaným jazykovědným znalostem, které si absolventi středních škol do života odnášejí. Tuto skutečnost potvrzují např. posluchači oboru český jazyk a literatura Filozofické fakulty MU.
Celý text našiel Google v podobe súboru CJBA14_Hus_a_nabodenicka.rtf
Spomínam to preto, že predpokladám, že sme v tom kvôli Jánovi Husovi namočení aj my Slováci. Zdá sa mi to logické, s ohľadom na všetky postupné kroky, cez ktoré sme sa dostali ku kodifikácii spisovnej slovenčiny. V prípade, že je to inak, rád zverejním opravu.
